NKP Ležáky

Kalendárium Přemysla Veverky

Arnošt Košťál

datum narození: 26.6.1904
"Jen ty jsi miláček všech lidí / lásku tvou každý mně závidí / nemusí krásný být / kdo světa si chce dobýt / stačí chtít a pak mít sexappeal," zpívá zpěvák v baru pardubického hotelu Veselka jednu z perel R. A. Dvorského, za zády nemá bigband, jak by se slušelo, nýbrž malé obsazení - housle, saxofon nebo klarinet, klavír a bicí – zato ho zdobí knírek a oblečený je do bílého smokinku s černým motýlkem, a tak by se to Dvorskému líbilo, a třebaže nehraje velký orchestr, swing přesto zní, ta úžasná muzika, políbená americkým kapelníkem Glennem Millerem, jehož nahrávky chlapci z hudebníkovy rodné země poslouchají na frontě dříve, než jdou dát život za svobodu své vlasti i lidí na druhém konci světa –
 
jedinečná muzika, při níž v baru hotelu Veselka sedí u jednoho ze stolů továrník Alvín Palouš se ženou Marií, Václav a Hana Krupkovi, František a Taťjána Hladěnovi, František Vaško s manželkou Marií, Jindřich Vaško se svou Annou, je tam s nimi i Alfréd Bartoš, velitel Silver A, a tahle společnost z Veselky, jak si říkají, je natolik česká, že z ní po ležácké tragédii přežije jen málokdo –
 
swing zní, jedinečná muzika, při níž si v tomtéž baru u jiného stolu připíjejí kriminální komisař Gerhard Clages, šéf pardubické služebny gestapa, vrchní kriminální asistent Ernst Linsel a kriminální sekretář Walter Kröger, jenž si díky svým metodám výslechů vysloužil přezdívku Boxer, devětatřicetiletý Clages, v střízlivém stavu elegantní a šarmantní, úspěšně se dvořící ženám, ale teď zase už opilý, si poklepává prázdnou skleničkou do rytmu swingu –
 
"každému dovedeš srdce dát / a pak své lásky se lehce vzdát / každý kdo měl tě rád / bude často vzpomínat / bel ami bel ami…" zpívá zpěvák a gestapák volá přes celý lokál se špatnou výslovností – Herr Solc, Herr Solc, a tak číšník Miroslav Šolc, jak se teď jmenuje Josef Valčík, příslušník Silver A, už běží k hostu v gestapácké uniformě – přejete si, pane?, ale Clages si kupodivu nepřeje další pití, nýbrž německý překlad té znamenité písně, a zatímco Šolc-Valčík překládá a Clages nadšeně vykřikuje – schön, schön, Linsel s Krögrem, rovněž alkoholem slušně upravení, si s lehkostí a uvolněně sdělují, že německá rádiová zaměřovací služba už zjistila, že na Pardubicku působí nepřátelská vysílačka, ale my ty padákové agenty, jak označují parašutisty, dostaneme, a ty český svině, co jim pomáhají, taky, prohlašují gestapáci v dobrém rozmaru – a třebaže číšník-parašutista překládá, zároveň poslouchá rozhovor dvou zlotřilců, neboť především proto pracuje ve zdejším baru –
 
a hoteliér Arnošt Košťál v černém obleku perfektního střihu postává na svém místě poblíž těžkého závěsu, zakrývajícího vchodové dveře, a pozoruje jak gestapácký stůl a stůl přátel, tak i číšníka-parašutistu a dívá se na dění v lokále s vědomím, že být v těžké době na správné straně znamená nejen usínat s pocitem obav a ohrožení, ale i procitat s nádherně čistým svědomím.
 
Když Arnošt Košťál roku 1938 hotel Veselka po svém zemřelém otci převzal, měl za sebou hotelovou školu v Drážďanech, číšnickou praxi v Paříži, Nice a Londýně a taky vedení pardubického hotelu Grand. Mimořádně kvalifikovaný muž se stal majitelem mimořádně proslulého podniku, jehož počátek spadá do zájezdního hostince z poslední čtvrtiny sedmnáctého století. Veselka prosperovala, rozvíjela se, avšak v průběhu staletí se na ní podepisovaly války, živelné pohromy, ba i ruka žhářova, objekt nejednou zchátral a hrozil mu zánik, ale majitelé ho vždycky přivedli k životu a také ho zvelebovali, až se v padesátých letech století devatenáctého Veselky ujal po svém otci Jan Kašpar, známý aviatik. Od těch časů se datuje její zlatá éra. Z hotelu se po nákladné přestavbě stalo středisko kulturního života, v němž se nacházel i přednáškový sál a biograf. Do hotelových prostor zavítali F. L. Rieger a František Palacký, své umění zde předváděli Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Eduard Vojan, Jindřich Mošna, František Šamberk… Také František Košťál, Arnoštův otec, hotel značnými finančními náklady zrenovoval a rozšířil, a tak se není co divit, že v něm nacházeli ubytování přední prvorepublikoví politici i kulturní činitelé, rovněž prezident T. G. Masaryk.
 
Arnošt Košťál, kultivovaný, noblesní muž, který si své společenské postavení ještě upevnil sňatkem s Jarmilou, dcerou Františka Udržala, předsedy vlády z přelomu dvacátých a třicátých let, dovedl díky svým schopnostem Veselku k vrcholu, k prvotřídnímu, luxusnímu hotelovému zařízení. Nejen partyzáni v lesních úkrytech, ale i muži ve fracích, jež provází šum šampaňského a tóny swingu, prokazují, že jsou Češi. Hoteliér Košťál byl zvyklý stát na špici. Byl tam i v řadách pardubického odboje – jeho pomoc spoluobčanům, jejichž živitelé se dostali do rukou gestapa nebo odešli za hranice, je nedocenitelná. A pokud jde o výsadkáře ze Silver A, Košťál byl nepostradatelný jako zdroj informací i jako štědrý dárce potravin. Fakt, že hoteliér ve Veselce zaměstnal a taky ubytoval Josefa Valčíka, měl pro činnost výsadku nemalý význam.
 
"Každému dovedeš srdce dát / a pak své lásky se lehce vzdát / každý kdo měl tě rád / bude často vzpomínat / bel ami bel ami," zní v baru hotelu Veselka a číšník Šolc, ale především parašutista Valčík cosi šeptne u jednoho ze stolů Alfrédu Bartošovi. Po chvíli se velitel Silver A dozví, o čem gestapáci Linsel a Kröger mluvili. Uvědomí si, že ho Jindřich Vaško, správce lomu Hluboká z blízkých Ležáků, už upozorňoval, že další působení radisty Potůčka a vysílačky Libuše v tomto lomu začíná být nebezpečné. Teď už Bartoš ví, že musí přemýšlet, kam Libuši v nejbližších dnech přemístí. A své ví i hoteliér Arnošt Košťál – i dneska mu pocit obav a ohrožení nedá usnout, ale ráno se probudí s nádherně čistým svědomím. 

Aktualizováno: 5/25/2009 8:41:33 AM

 

"Kalendárium Přemysla Veverky" je nová stálá rubrika s měsíční periodicitou. Budeme v ní publikovat texty zobrazující životní situace buď přímých účastníků ležácké tragédie, nebo příslušníků výsadkové skupiny Silver A a jejich spolupracovníků. Jednotlivé protagonisty představíme podle měsíce jejich narození.


Národní kulturní památka - Pietní území Ležáky,   telefon: +420 469 344 179,   e-mail: lezaky@lezaky-memorial.cz