|
|
Ihned po skončení války byl zahájen "hon" na zločince, kteří se ve jménu nacistického režimu dopouštěli ukrutností na civilistech.
|
|
|
Do Prahy přijel na příkaz Heinricha Himmlera prof. Karl Gebhardt.
|
|
|
Lidické ženě Jaroslavě Ramešové byla v Ruprechticích u Liberce předána pětiletá dívka v domnění, že se jedná o její Jaroslavu. Až v roce 1949 bylo potvrzeno, že se jedná o Friederiku Feyererovou, dívku z Vídně, která se do bývalého protektorátu dostala v rámci ochrany před bombardováním.
|
|
|
Na počátku října 1947 dlela v Praze komise Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku. První své návštěvy vyslechli členové lidické děti, které se vrátily z Německa. Výslechy odhalily nejen podrobnější fakta o germanizaci českých dětí, ale také pokusy o nucenou sterilizaci.
|
|
|
Růžena Petříková se po návratu z koncentračního tábora Ravensbrück pokoušela vypátrat svého pětiletého syna Zdeňka.
|
|
|
narodil se Václav Pelikán ze Včelákova. V roce 1942 se mladý muž dostal do soukolí nacistické mašinérie. Ztratil přitom matku a sestru, které zahynuly v koncentračním táboře. Až po skončení válečného konfliktu se z Buchenwaldu vrátil jeho otec a dvě neteře – Jarmila a Marie Šťulíkovi. Václav Pelikán přečkal útrapy dvou diktatur, zemřel v roce 2000.
|
|
|
letec Karel Svoboda z Miřetic narukoval jako polní pilot – stíhač u Československé armády. Do výcviku pilotů postoupil už v roce 1922. Po ukončení aktivní služby v roce 1936 se vrátil ke svému povolání strojního mechanika. Jako zaměstnanec Františka Vaška pomáhal při fungování vysílačky Libuše.
|
|
|
Jan Pavliš se stal učedníkem Jindřicha Švandy v Ležákách. Od počátku roku 1942 se Pavliš zapojil do pomoci paravýsadku Silver A.
|
|
|
František Vaško se stal nájemcem lomu Hluboká u Ležáků. Lom zaměstnával desítky dělníků z blízkého i dalekého okolí. V lednu 1942 se stal úkrytem vysílací stanice Libuše.
|
|
|
Poslední zpráva o osudu jedenácti ležáckých dětí a jedné lidické dívce pochází od členů lodžského gestapa. Děti byly s největší pravděpodobností předány do vyhlazovacího tábora Chelmno a zde za nejbrutálnějších podmínek zadušeny ve zvláště upravených plynových vozech.
|
|
|
Čtyři desítky hlavních pomocníků Silveru A byly popraveny na exekučním místě v pardubickém Zámečku. Jejich těla odvážel z místa tragédie český zaměstnanec krematoria Jaroslav Charypar. Pro odvoz zemřelých používal dvě zvláště vyhotovené vyplechované rakve.
|
|
|
Po útěku z obklíčení gestapem v domě manželů Burdychových v Bohdašíně-Končinách byl vyčerpaný, ale stále odhodlaný radiotelegrafista Jiří Potůček dostižen u Rosic nad Labem. Jeho smrtí rukou protektorátního četníka se uzavřela éra nejúspěšnějších českých výsadků Silver A a Anthropoid.
|
|
|
Vyšetřovatelé SRN vyslechli jednoho z nejhledanějších válečných zločinců ČS(S)R Waltera Krögera, který se mimořádně aktivně zasadil o rozbití odbojové struktury paravýsadku Silver A a vypálení osady Ležáky. V den zničení vesnice slavil své třicáté šesté narozeniny, stejně jako jeho oběť pětadvacetiletá Věra Junková, popravená 2. července.
|
|
|
Ruiny domu Čeňka Bureše, jednoho z nejdůležitějších aktérů ležácké odbojové skupiny Čenda. Čeněk unikl trýznění tajnou policií a neprozrazen byl zastřelen na pardubickém popravišti i s manželkou ještě téhož večera. Snímky vypálených stavení jsou jedněmi z prvních získaných důkazů nacistických zločinů na území protektorátu Čechy a Morava během druhé světové války.
|
|
|
Krátce po páté hodině odpolední byly zapáleny první ležácké chalupy, včetně mlýnu Jindřicha Švandy. Ještě následující den byly ničeny neshořelé zbytky stavení. Manželé Švandovi, hlavní podporovatelé parašutisty Jiřího Potůčka a jeho nadmíru důležité vojenské mise, byli zavražděni 2. července 1942.
|
|
|
Notoricky známé fotografie uskutečněného atentátu pořídil člen pražské tajné policie Adolf Dauer. Celkem vyhotovil šestnáct fotografických „map“ místa útoku i následného boje v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Dochovány jsou dvě tyto složky v pražském a berlínském archivu.
|
|
|
Poslední obětí pardubického gestapa se stal nadporučík četnictva Josef Trnka, kterého zasáhly kulky vzdorujících gestapáků na chodbě pardubického oberlandrátu. Bezprostředně po činu byla celá služebna tajné policie evakuována a různými cestami se dostala do amerického zajateckého tábora u Rokycan.
|
|
|
Jiří Potůček-Tolar navštěvoval ležácký mlýn Jindřicha Švandy od samého počátku své vojenské mise. Po několikeré změně útočiště vysílačky Libuše bylo zařízení umístěno ku konci května 1942 v mlynářově stavení.
|
|
|
První útočiště vysílačky Libuše a také místo prvního spojení protektorátního odboje s londýnským vojenským a politickým exilem – strojovna lomu Hluboká byla vzdálena několik set metrů od ležáckého mlýnu. V průběhu jara 1942 Jiří Potůček několikrát změnil místo svého úkrytu a vysílání.
|
|
|
Na dvoře pankrácké věznice byl popraven bývalý parašutista operace Out Distance Karel Čurda, jenž se po vykonaném atentátu a vypálených Lidicích stal konfidentem pražského gestapa. Jako udavač byl nasazován na členy domácího odboje až do konce války.
|
|
|
V zoufalé situaci se na gestapu přihlásil Wiliam Gerik, parašutista ze skupiny Zinc. Jeho bezvýchodná situace jej přivedla do spárů gestapa. Následky jeho spolupráce nebyly zdaleka tak fatální, jako udávání Karla Čurdy, přesto i on zaplatil spolupráci s nepřítelem životem.
|
|
|
Do protektorátu Čechy a Morava směřují vlny paravýsadků, které mají podnítit vojenský odpor proti okupantům a současně zajistit komunikaci mezi domácím a zahraničním odbojem. Akce výsadkářů vzbudily pozornost nacistických výzvědných služeb, které měly za úkol výsadkáře okamžitě dopadnout a v případě potřeby využít pro zpravodajskou protihru.
|
|
|
U obce Ořechov nedaleko Telče byla vysazena skupina Out Distance - paravýsadek se sabotážními a zpravodajskými úkoly. Nadporučík Adolf Opálka, desátník Ivan Kolařík a rotný Karel Čurda byli chybou navigace i shodou nešťastných náhod nuceni bezprostředně po seskoku výsadek rozpustit. Během několika týdnů se však plně zapojili do fungování místních odbojových sítí i do organizace Silveru A.
|
|
|
Včelákovský kostel sv. Maří Magdalény přišel o své „srdce“.
|
|
|
Štábní kapitán Václav Morávek, jeden z legendární odbojové skupiny Tři králové, padl při přestřelce se členy gestapa u Prašného mostu v Praze.
|
|
|
Množící se zprávy o spojeneckých paravýsadcích do okupovaného Polska, Nizozemí, Francie a protektorátu Čechy a Morava vedly říšskou tajnou policii k zahájení operace Zeppelin (pod vedením Waltera Schellenberga), která měla nalézt a vychovat parašutisty z řad sovětských zajatců k záškodnickým akcím na území SSSR. Akce byla realizována až do konce roku 1944.
|
|
|
22. únor 1942 gestapem byl uvězněn agent A-54 Paul Thümmel, který úzce spolupracoval s československým odbojem a skrze Tři krále předával do Velké Británie důležité informace vojenského charakteru. Od Thümmela vedla přímá linie k dopadení štábního kapitána Václava Morávka.
|
|
|
Od poloviny února 1942 začal Jiří Potůček docházet do ležáckého mlýna pravidelně a setkávat se veřejně se skupinou osob blízkých mlynáři Švandovi.
|
|
|
2. února 1965 byl poprvé v Ludwisburgu vyslýchán vyšetřovateli SRN Heinz Pannwitz, přední člen komise vyšetřující atentát. ČSSR se marně snažila Pannwitze postavit před soud za zločiny spáchané v době druhého stanného práva.
|
|
|
Strážmistr Karel Kněz z Vrbatova Kostelce výrazně napomáhal při ukotvení Silveru A v oblasti Ležáků. Z konspirativních důvodů bylo výhodou, že na počátku února 1942 konali strážní službu na četnické stanici pouze tři z pěti četníků.
|
|
|
20. leden 1942 Na konferenci ve Wannsee u Berlína se sešli zástupci hospodářských úřadů a vojenských činitelů Třetí říše, aby projednali základní směr „konečného řešení židovské otázky.“
|
|
|
19. leden 1942 V Protektorátu Čechy a Morava bylo ukončeno první stanné právo, jehož vyhlášením chtěl Heydrich „uklidnit“ československý odboj. Vyžádalo si přibližně 400 popravených obětí.
|
|
|
13. leden 1942 V Londýně se sešli zástupci devíti spojeneckých států a podepsali tzv. Svatojakubskou deklaraci, která požadovala odsouzení válečných zločinců.
|
|
|
9. leden 1942 Podle údajů londýnské centrály se Potůček-Tolar pokusil o vysílání z lomu Hluboká. Vzhledem k poruše na přijímacím přístroji nemohl slyšet odpovědi a další pokyny. Vysílání se zdařilo až o šest dní později. Po celou dobu vysílání mu byl nápomocen již zmiňovaný strojník Karel Svoboda.
|
|
|
5. leden 1942 Do Miřetic přichází Jiří Potůček-Tolar, radiotelegrafista paradesantu Silver A. Ubytován je v domě č. 58 u Karla Svobody, strojníka lomu Hluboká.
|
|
|
V noci z 29. na 30. prosince 1941 byly do protektorátu Čechy a Morava vysazeny paraskupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Úspěšný atentát na R. Heydricha v květnu 1942 i šestiměsíční udržování radiotelegrafického spojení s Velkou Británií sehrály velice důležitou úlohu pro politický vývoj i poválečné národní sebevědomí Čechoslováků.
|
|
|
21. 12. 1942 a 24. 12. 1942 zahynuly v koncentračním táboře Osvětim ležácké ženy Růžena Šťulíková a Františka Pelikánová, které byly zadrženy pardubickým gestapem v souvislosti s vypálením osady Ležáky 24. 6. 1942.
|
|
|
3. prosince 1942 byl z cikánského tábora v Letech vypraven první transport asociálů do Osvětimi, který tvořilo 16 vězňů a 78 vězeňkyň. O čtyři dny později, 7. 12. 1942, byl obdobný transport 49 vězňů a 20 vězeňkyň vypraven i z cikánského tábora v Hodoníně.
|
|
|
Na počátku prosince 1943 byl zlikvidován cikánský tábor v Hodoníně. Celkem v něm bylo zadržováno přes 1317 osob, včetně 35 novorozeňat.
|
|
|
V úterý 30. října 1947 svědčila Marie Doležalová z Lidic před Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku v případě zločinu RSHA (Hlavní bezpečnostní úřad). Měla vyložit své hrůzné prožitky z dětství, jejichž počátkem se stalo vypálení rodné vesnice.
|
|
|
Na podzim 1941 byl v Lodži vedle židovského ghetta zřízen oddělený cikánský tábor. Prvních pět tisíc Sintů a Romů bylo do několika uzavřených bloků domů přivezeno z Vídně. Jejich stopy končí na jaře 1942 v likvidačním táboře Chelmno.
|
|
|
5. listopadu 1946 si před Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku vyslechlo svá obvinění 23 lékařů, vědců a důstojníků. Všichni se různými formami podíleli na provádění experimentů na lidech, včetně romských vězních koncentračních táborů. Testy probíhaly formou podchlazování, pití obrovského množství mořské vody, infikování tyfem atd.
|
|
|
28. listopad 1968 Valné shromáždění OSN přijalo konvenci o nepromlčitelnosti válečných zločinů. Tato právní norma umožňuje stíhat válečné zločince, bez ohledu na běžné promlčecí lhůty. ČSSR žádalo o potrestání osob mimo jiné spojených s ležáckou tragédií. Postihnuti tak měli být především členové pardubického gestapa Walter Kröger (SRN), Josef Kuchler (Rakouská rep.) a další odhalení vrazi.
|
|
|
25. listopad 1950 Sovětské bezpečnostní orgány předávají z okupační zóny východního Německa do ČSR zadrženého Waltera Lehneho, bývalého zástupce velitele pardubického gestapa. W. Lehne podlehl vážné nemoci 2. prosince 1950, aniž by mohl být důkladně vyslechnut.
|
|
|
1. listopad 1942 Hlášení o příjezdu 83 nových vězňů do KZ Buchenwald. František Pelikán ze Včelákova přijíždí v transportu do koncentračního tábora v „ochranné vazbě“, což znamená bez soudu, bez obhajoby.
|
|
|
29. říjen 1941 Pražský hrad navštívil Heinrich Himmler. Důvodem jeho návštěvy byla mimo jiné osobní kontrola příprav řešení židovské otázky na území protektorátu.
|
|
|
29. říjen 1941 Ve stejný den, kdy se Himmler procházel po pražských památkách, byl učiněn první neúspěšný pokus o vysazení zpravodajského paradesantu Silver A. Další dva opět neúspěšné pokusy o výsadek byly učiněny 7. a 30. listopadu. Akce slavila úspěch až na konci prosince 1941.
|
|
|
10. a 17. 10. 1941 konečné řešení židovské a cikánské otázky v protektorátu Čechy a Morava. Reinhard Heydrich na poradě s nejbližšími spolupracovníky koncipoval svůj plán „ghettoizace“ a následné decimace židovských a cikánských obyvatel v terezínském sběrném táboře.
|
|
|
3. října 1941 v Londýně zahájena operace Anthropoid (Lidoop), při které byli na konci prosince 1941 vysazeni nad územím protektorátu parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Oba muži uskutečnili útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha na konci května 1942.
|
|
|
2. října 1941 Reinhard Heydrich přednáší svůj známý proslov před funkcionáři NSDAP a vojenskými činiteli v protektorátu o germanizaci „česko-moravského prostoru“.
|
|
"Rubrika historika" je nová stálá rubrika, v níž jsou formou kalendária publikovány informace PhDr. Vojtěcha Kyncla, PhD. související s nacistickým terorem v protektorátu Čechy a Morava.
|